„Vítězný bojovník nejprve zvítězí ve své mysli a potom vstupuje na bojiště, zatímco ostatní vstupují na bojiště a doufají, že zvítězí.“ (Mistr Sun).
„Je důležité umět odejít na vrcholu.“
„Dobré věci musí uzrát.“
Ačkoli už jsem dávno opustil styl myšlení, že život je boj a jen vítězství se počítá, měl jsem štěstí, že jsem podvědomě cítil důležitost výše uvedeného výroku. Aniž bych ho v dobu, kdy se takzvaně v životě láme chléb, znal. Také jsem nějakou pozitivní shodou náhod přikládal v životě důležitost komplexnímu rozvoji.
Dá se říct, že mé vzdělání a má předchozí profese mě velmi silně formovaly a že jsem povahou investorem svého života. Odpovědným přístupem k přítomnosti utvářím svou budoucnost. I když se v průběhu času přístup změnil z ryze systematického na více uvolněný s prostorem pro intuici. Ale vše chtělo svou energii a čas.
V přeneseném slova smyslu jsem vybudoval a dlouhodobě spravuji poměrně koncentrované růstové portfolio, ve kterém je zastoupeno 5 stěžejních pozic. V mém životním portfoliu mají stálé zastoupení:
Zdraví a fyzický trénink (kulturistika, nyní bojová umění)
Vzdělávání (finance, trénink silových sportů, biochemie, psychologie)
Profese (obchodování na kapitálových trzích, trenérství, nyní mentální koučink)
Finance (primárně správa osobního akciového portfolia (opět dost koncentrovaného) s cílem zajistit finanční nezávislost, řízení výdajové a nákladové stránky života)
Osobní život (rodina, vztahy, osobnostní růst)
Podle časově specifických cílů a priorit dochází jen ke změnám v alokacích – pokud hovoříme řečí portfolio managementu.
Lidskou řečí to znamená, že jsem si již před více než 20 lety:
jasně stanovil své životní priority, abych se na ně mohl koncentrovat
uvědomil důležitost komplexnosti osobnostního rozvoje ve fyzické, mentální i emocionální rovině (přístup k intuici a spiritualitě přišel až mnohem později)
definoval své dlouhodobé záměry pro každou z životních priorit
uvědomil důležitost souladu svých priorit, aby se navzájem podporovaly, nikoliv vylučovaly
přijal fakt a ztotožnil se s tím, že moje strategie nepovede k tomu, že budu nejlepší na světě v jediné oblasti, ale díky vytrvalé práci na každé z nich budu schopný dlouhodobě či trvale dosahovat vysoce nadprůměrných výsledků
uvědomil důležitost dlouhodobého plánování z hlediska fyzického, mentálního i časového, abych se mohl dle preference věnovat v daný čas prioritně jedné či více z uvedených oblastí a byl schopný minimálně udržet „výkonnost“ dočasně upozaděných oblastí
naučil stanovovat konkrétní cíle a cesty k jejich dosahování ve prospěch záměru
uvědomil důležitost tréninku mentální odolnosti a flexibility, abych se mohl pohybovat v různých prostředích s vysokou účinností (což odpovídá záměru komplexního rozvoje)
Tyto zásady a jejich dlouhodobé dodržování umožňují žít život podle představ a v souladu s tím, jak chci vystupovat ve vztazích k sobě, mé rodině a ostatním. Není to návod na rozmařilý život, ale ani jednosměrná letenka na Měsíc, kde pokud se něco pokazí, dopadnete velmi tvrdě na zem. Je to inspirace pro život, kdy pokud se dokážete rozhodnout pro pár míst, kam v životě míříte, tak vás tam s velkou úspěšností dostane. Vyžaduje to trpělivost, koncentraci a spoustu vnější i vnitřní práce. Ale život prožitý v naplnění za to rozhodně stojí.
Byť vše výše uvedené dává dohromady smysl, postupem času, jak se zvyšovaly jednotlivé „výkonnostní“ úrovně v každé z oblastí, jsem začal vnímat význam a klást důraz právě na důležitost práce s mentální energií, budování a posouvání mentální odolnosti jak ve smyslu kvantity, tak především kvality.
Téma mentální odolnosti pro mě bylo zajímavé vždy, ale nejčastěji bylo k vidění v souvislosti s výcvikem speciálních vojenských či policejních jednotek či ve vrcholovém sportu, a to především v rozhodujících momentech. Být schopný překonat slabost na úrovni fyzické či psychické, je nedílnou součástí pokroku ve sportu, a v případě silových složek je to často nejen věc splnění úkolu, ale také samotného přežití. Do takto vyhrocených životních situací jsem se naštěstí nedostával, ale i život každého z nás přináší situace, kdy je mentální odolnost užitečná či dokonce nezbytná. Protože postupem času se dostáváme na úrovně, kdy už to „bolí“ a dál to zatím nejde. Právě tady nastupuje hlava, která nás buď stáhne dolů, nebo umožní překonat překážky a posunout se zas o kus dál. Aby se vše zas v budoucnu opakovalo, takže je to nekončící proces mentálního rozvoje ve prospěch kvalitního života a osobnostního růstu. To už stojí za hlubší studium.
„Dělej dnes, co nikdo dělat nechce, abys mohl zítra dělat to, co nikdo dělat nemůže.“ (Jerry Rice)
Tento citát v kostce vyjadřuje mé původní silové pojetí mentální odolnosti. Urvat náročnou situaci na sílu a udržet vysoký výkon za každou cenu. Funguje, ale jen do určité úrovně, kde to ještě skutečně není na limitu. Brzy jsem zjistil, že to je dobrý pomocník k překonání náznaků „spokojenosti s průměrností“, ale zároveň velmi vyčerpávající postup, který navíc není přenositelný mezi různými situacemi. Přes sílu a vůli se můžeme dostat daleko, ale přesto nedojdeme až na konec a možná padneme cestou naprosto vyčerpaní.
Tento přístup se dá aplikovat primárně v případě situací náročných na fyzický výkon (ani zde ovšem není optimální), ale v případě psychického nebo emocionálního vypětí naráží na své limity a může být spíše kontraproduktivní, protože je založen na stimulaci organismu. Vzhledem k možnosti propojit mé zkušenosti ze sportu s psychologií jsem se začal důkladně věnovat problematice zátěže (stresu) v různých podobách a intenzitě a jeho zvládání. Byl jsem schopný velmi dobře využívat akutní stresovou reakci organismu v silovém tréninku, ale v situacích, které byly více mentální, či měly silný emocionální náboj, se tento postup využívat nedal. Výsledkem byla naopak snížená výkonnost. Problém byl jasný a řešením je odpověď na otázku „Jak optimalizovat svou reakci ve stresových situacích?“ Touto odpovědí je „Zachovat klid a následně jednat s nadhledem.“ Pokud si člověk uvědomí možný rozdíl ve svém chování v různých situacích a následný vývoj a výstup z dané situace, otevírá se cesta k lepšímu životu.
Lze tedy vědomě ovládat svou reakci v případě více či méně hraničního stresu, tak i v běžném životě? Odpověď zní ANO.
Vyžaduje to ovšem pochopení fyziologické reakce organismu na stres, seznámení se s postupy, které lze ovlivnit a tyto postupy vytrvale trénovat prostřednictvím metod kognitivního managementu (koncentrace, reflexe, meditace, relaxace, vizualizace) a práce s dechem a ověřovat je v životních situacích.
Této tematice budou věnovány další díly tohoto blogu.
Comments